Návštěvy nemocných
„Nemoci nechodí po horách, ale po lidech,“ zní staré úsloví. Nemoc bývá vždy zkouškou trpělivosti a pokory, a proto je možné ji vidět přes všechnu negativní bolest i v pozitivním světle jako zvláštní čas určený k duchovnímu růstu. Církev se za své nemocné členy pravidelně u Boha přimlouvá a nabízí jim posilu a útěchu ve svátostech.
Svaté přijímání v soukromí domova
Církevní přikázání ohledně povinnosti vykonat alespoň jedenkrát v roce svatou zpověď a přijmout eucharistii (nejlépe v době velikonoční) neztrácí kvůli nedosažitelnosti kostela nic ze své platnosti. V praxi to znamená zavolat si kněze, když nemohu jít ke knězi sám.
KRÁTKODOBĚ NEMOCNÍ:
Krátkodobě nemocní (případně maminky opatrující novorozence), kteří jsou zvyklí na časté svaté přijímání a trpí jeho dočasnou ztrátou, mohou také na faře požádat o donesení eucharistie domů. Právě za tímto účelem začala církev ve starověku budovat v kostelích svatostánky.
Je závažnou povinností faráře pohotově vyslechnout žádost nemocných o návštěvu. Farář zajistí svaté přijímání nemocnému buď osobně, nebo prostřednictvím jiného služebníka, který má k tomuto úkolu pověření (kněz, jáhen, nebo akolyta).
Při déle trvající nutnosti navštěvuje kněz nemocné pravidelně každý měsíc v době kolem prvního pátku.
DLOUHODOBĚ NEMOCNÍ
Dlouhodobě nemocní a staří věřící, kterým není možné – byť by to bylo třeba jen přes zimu – navštěvovat bohoslužby v kostele, mohou a mají vyhledávat příležitost k přijímání eucharistie tam, kde se nacházejí. Pamatují přitom na slova Pána Ježíše: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“
(Jan 6, 54).
CO JE TŘEBA PŘIPRAVIT
Před příchodem služebníka církve s posvátnou eucharistií, je třeba připravit vhodný stůl, pokrytý čistým bílým plátnem. Na stůl patří kříž a svíce (případně květiny). Jsou-li v domě přítomni ti, kdo o nemocného pečují mohou přijímat také. Obvyklý eucharistický půst je v těchto případech pro všechny zkrácen na 15 minut.
Srdce přijímajících je vhodné připravit na setkání s Kristem modlitbou a v případě potřeby také přijetím svátosti smíření.
SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ V NEMOCNICI
V každé nemocnici má pacient právo se ptát po duchovní službě. Nemocniční personál by měl být schopen zprostředkovat návštěvu kaplana k rozhovoru. Službu nemocničních kaplanů často zastávají laici (někdy i nekatoličtí). Snaží se poskytovat podporu všem nemocným bez ohledu na jejich náboženské vyznání. V případě zájmu o návštěvu kněze, vědí na koho se obrátit.
JESTLIŽE HROZÍ BLÍZKÁ SMRT
Je-li hospitalizace způsobena vážnou nemocí, při které hrozí blízká smrt, je moudré zavolat bez okolků k lůžku nemocného kněze (přednostně jeho vlastního faráře). Platí to i v případě že dotyčný katolík nebyl velmi dlouho v kostele nebo u svátostí, nevyjádřil se k věci dopředu a nyní není možné se ho zeptat na aktuální názor. Iniciativu zde s ohledem na duchovní dobro nemocného v duchu křesťanské lásky přebírají příbuzní (případně blízcí přátelé).
ZAOPATŘOVÁNÍ NEMOCNÝCH
Kdo z nemocných cítí potřebu žádat mimo svaté přijímání a zpověď také zvláštní posilu v podobě svátosti pomazání nemocných, ať se nebojí, že by tím snad vzdával svůj boj proti nemoci. Právě naopak! Pomazání nemocných uděluje církev dlouhodobě nemocným věřícím opakovaně (obvykle jednou až dvakrát ročně) a přitom se modlí za jejich uzdravení. Je známo mnoho případů, kdy tato svátost přijatá s odevzdaností do Boží vůle, podivuhodně posílila nemocného a urychlila jeho léčbu (výjimečně i zázračným způsobem).