Historie farnosti
kronikář Bořivoj Křikava
Farní úřad Syrovice
Obec Syrovice náležela duchovní správou do sousedního Ořechova a od roku 1612 do Rajhradu. Po vyfaření Tikovic z Ořechova, v roce 1704, vystoupil Ořechovský farář s nároky na Syrovice. Rozepři urovnala konzistoř až v roce 1713, kdy sokolnická část Syrovic připadla pod ořechovskou faru. Zbývající části obce, díly kounický a svatoanenský, zůstaly i nadále pod rajhradskou správou. Již od začátku 18. století žádali syrovičtí o zřízení samostatné duchovní správy. Podmínky pro zřízení vlastní farnosti však byly splněny až na konci 18. století. Marie Cecilie ze Sekenberka nechala v Syrovicích postavit kapli sv. Augustina, roku 1776 byla kaple konsekrována. Obec nechala postavit farní budovu v roce 1784 a patronát převzal opat rajhradského kláštera. V roce 1783 byla v Syrovicích zřízena tzv. lokalie, jejíž duchovní správu převzali rajhradští řeholníci. Lokální kaplan dostával 155 zlatých v penězích a 145 zlatých v naturáliích.
Roku 1859 se stala lokalie farou a o tři roky později byl farní kostel rozšířen. V roce 1859 byly k syrovické farnosti přifařeny sousední Sobotovice. V letech 1904 a 1905 provedli farníci vlastním peněžním nákladem a s přispěním kostelního jmění opravu kostela.
Písemnosti vzniklé z činnosti lokalie a od roku 1859 farního úředu byly uloženy ve farním archivu. Během osvobozovacích bojů v dubnu 1945 byl archiv farního úřadu téměř úplně zničen. Farní kronika, mnoho úředních knih a spisů bylo ztraceno. Matriky syrovické farnosti jsou uloženy v Moravském zemském archivu. Zbývající archivní materiál tvoří farní korespondenci a je uložen v Okresním archivu Brno-venkov v Rajhradě.
Kostel sv. Augustina v Syrovicích
Obec Syrovice patřila v minulosti až do ustanovení samostatné farnosti pod farnost rajhradskou (díl dolnokounický a hajanský) a ořechovskou (díl sokolnický).
Kostel – dům Boží, je dominantou naší obce. V roce 1719 daroval kníže Walter František Xaver Dietrichstein, majitel dolnokounického panství, pozemek na vystavění kaple. Ovšem až o půl století později, v roce 1775 nechala Marie Cecilie ze Kekenberka na místě zvoničky postavit kapli. Tato kaple byla posvěcena v roce 1776 a byla zasvěcena sv. Augustinovi, církevnímu učiteli a biskupu.
Roku 1862 byla tato kaple za působení duchovního správce P. Viktora Kunzfelda rozšířena a byl postaven kostel. Dne 2.června téhož roku začali rajhradští stavitelé Kašpar Mátl a jeho syn František část kaple bourat. Stát zůstala jen čtyřhranná věž s hlavním vchodem. Dne 18.června 1862, před svátkem Božího těla, položil a posvětil rajhradský převor P. Alois Škárka základní kámen farního kostela a 6.července 1862 byla vložena do základního kamene pamětní listina. Opat rajhradského kláštera Vintíž Kalivoda v oratoriu kláštera posvětil nové záklaní kameny pro boční oltáře sv. Anny a sv. Josefa. Kostel byl rozšířen o presbytář a dvě boční kaple, takže půdorys kostela má podobu kříže. V první adventní neděli, dne 30.listopadu roku 1862 posvětil syrovický kostel a hřbitov opat rajhradského kláštera Vintíř Kalivoda.
Jak se výborně zdařila stavba kostela stavitelům Mátlovým, dosvědčuje dar „Zlatý kříž“, který jim za odměnu dal rajhradský opat s následujícím nápisem na podstavci:
„Staviteli chrámu Páně Syrovického
v roce 1862 Františku Mátlovi
Ginter / Vintíř / opat kláštera rajhradského.“
Stavba kostela stála 5460 rakouských zlatých a 44 krejcarů. Rajhradský klášter dodal materiál a 767 zlatých, obec Syrovice 4693 zlatých a 44 krejcarů. Kostel je postaven v renesančním slohu. Na stavbu kostela bylo potřeba 14300 kusů cihel.
Dodejme ještě, že zakladající listina fundační kostela v Syrovicích je datována v Brně dnem 31. ledna roku 1783 a podepsali ji:
- slečna Marie Cecilie ze Sekenberka
- probošt rajhradský Otmar Konrád
- převor rajhradského kláštera Aleš Habnych
- farář ořechovský František Šich
- vrchní z panství dolnokounického
- vrchní z panství sokolnického (dříve svatoannenského)
- vrchní z panství hajanského
- dva komisaři a krajský z Brna
- brněnský světící biskup ze Samaří Matěj František, hrabě Chorinský
- kníže a biskup olomoucký Antonín Teodor, hrabě z Kolloreda
- gubernátor Moravy a Slezska, hrabě Gavriani
Jelikož kostel stojí na svahu a jílovitém podloží, vyžadoval vždy častou opravu a zabezpečení statiky. V roce 1928 byl kostel podezděn a základy kostela byly na každé straně rozšířeny. V roce 1936 při opravách zdí bylo zdivo v hlavní lodi vyztuženo čtyřmi ocelovými táhly.
Od doby postavení kaple a později kostela bylo vykonáno mnoho prací na těchto církevních objektech. Mnohé práce byly vykonány dobrovolně a bezplatně našimi farníky z obou obcí.
Výzdoba
Vnitřní výzdoba chrámu pochází z druhé poloviny 19. století. O původní výzdobě kaple nemáme žádné zprávy. Současné výzdobě dominuje umělecký obraz sv. Augustina nad hlavním ostářem od akademického malíře, rajhradského rodáka Josefa Zeleného. Tento obraz byl už několikrát restaurován.
Monstranci v ceně tehdejších 100 zlatých vyhotovil Ferdinand Maras, pasíř a zlatník z Brna. Finanční náklady na ni věnoval tehdejší pololáník Filip Suchánek ze Syrovic.
Sochy sv. Cyrila a Metoděje u hlavního oltáře jsou od brněnského sochaře Benedikta Edeleho za tehdejších 86 zlatých. Později byly opraveny Kašparem Halouskou a jeho synem Norbertem.
Nad obrazem sv. Augustina je srdce Pána Ježíše, nad vchodem do sakristie je obraz Panny Marie Hostýnské a pod ním obraz Panny Marie Karmelské. Ta se dle pověsti zjevila nad naším kostelem tehdejším duchovnímu správci P. Viktoru Kunzfeldovi v roce 1861 a od té doby se koná v naší obci pouť k Panně Marii Karmelské. Na protější straně je obraz od poutníků Mariazellských z roku 1861.
Na epištolní straně je kříž ukřižovaného Krista, pod ním sochy P. Marie, Máři Magdaleny a sv. Jana. Dále je pak na zpovědnici socha marnotratného syna, křtitelnice se sochou Jana Křtitele, vedle sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Nad zpovědnicí visí obraz P. Marie Lurdské, dále na stěně je obraz sv. rodiny.
Na protější straně je kazatelna, kterou zhotovil stolařský továrník Jan Kudiš z Brna za 400 zlatých. Pozdější úpravu a výzdobu kazatelny provedl pan Čapka ze Židlochovic. Kazatelnu zdobí plastické postavy čtyř evangelistů: Matouše, Marka, Lukáše a Jana. V boční lodi je Boží hrob a sochy sv. Anežky a sv. Ludmily.
Nad vchodem do kostela je hudební kůr, jehož nedílnou součástí jsou varhany. Původní varhany byly nahrazeny v roce 1923 novými za 40 000,- Kč. Na zábradlí kůru je umístěn erb rytířů Sekorů ze Sekenberka, jejihž rodištěm je naše obec Syrovice.
Současné kostelní lavice vyrobil místní stolař Jan Franěk v roce 1935.
Kostel je vyzdoben obrazy křížové cesty, která je plasticky vyřezána ze dřeva a nahradila tak původní malované obrazy. Současné obrazy křížové cesty byly zakoupeny před první světovou válkou jednotlivými farníky ze Syrovic a Sobotovic. Každý obraz byl zakoupen za 90 zlatých.
Nástropní obraz na klenbě kostela namaloval v roce 1935 malíř kostelů František Kolbábek, který zobrazil setkání Ježíš v Emauzích. Původně u nástropní malby byl ještě nápis „Pane, zůstaň s námi.“
Původní skleněná okna kostela byla v roce 1935 nahrazena novými s obrazy svatých. Na epištolní straně jsou vyobrazeni sv. Monika a sv. Prokop, na protější straně jsou v barevných sklech sv. Vojtěch a sv. Terezie. Barevné okno sv. Vavřince bylo v roce 1946 pořízeno z peněžní sbírky občanů Sobotovic a barevné okno sv. Josefa také ze sbírky v Syrovicích. V tomtéž roce byla instalována také kulatá okna v presbytáři se srdcem Pána Ježíše a jeho matky Panny Marie.
Ke kostelu neodmyslitelně patří betlém. Ten současný byl zakoupen v roce 1952 od ing. Kafky z Červeného Kostelce. Figurky betléma jsou kolem 40 cm vysoké. Figurky i pozadí města jsou vyřezány z lipového dřeva. Betlém byl zakoupen za 125 000 Kčs. U tohoto nového betléma byla v den sv. Štěpána konána „Jesličková pobožnost“. Děti a dospělí zpívali koledy, recitovali básně a duchovní správce P. Prokop Vostál promlouval o smyslu a významu jesliček pro život křesťanů.
Zvony
Hlas zvonů provází celé generace lidí už po celá staletí. Budil ráno lidi svým ranním klekáním, v poledne zval ke společnému stolu a ke krátkému odpočinku. Den končil svým večerním Ave a zval lidi na bohoslužby. Ten nejmenší zvon oznamoval konec lidské pouti na této planetě. Zvony oznamovaly také nechtěné události jako požáry, živelné pohromy, příchody nepřátelských vojsk a bouře. Tak tomu bývalo, ať už zvonily na věžích velkých katedrál, nebo na zvoničkách malých vesniček.
Na věži naší kaple a později kostela visely tři zvony. Nejstarší z roku 1738, ten už visel na zvoničce a byl z nich nejmenší, dále zvon z roku 1777 a z roku 1872. Později k nim přibyly další dva. Těchto pět zvonů vyzvánělo až do 7. května 1917, kdy byly tehdejší rakousko-uherskou vládou rekvirovány pro vojenské účely. Byly to: zvon s nápisem Liboris-Martinus o váze 120,87 kg, zvon s nápisem Sv. Augustine, oroduj za nás o váze 24 kg,zvon s nápisem Memento mori Domine z roku 1835 o váze 18 kg (tento byl na malé věži kostela).
Po tomto zrekvirování zůstaly na věži kostela dva zvony. Jeden o váze 130 kg s nápisem S. Maria, ora pro nobis s obrazem Panny Marie a menší zvon o váze 35 kg s obrazem sv. Floriána s nápisem SK in Brὒnn 1738. Ještě v roce 1917 byly na věž opatřeny dva ocelové zvony. Takový byl stav až do roku 1736, kdy byly zakoupeny dva nové zvony: zvon Maria, královno míru, oroduj za nás o váze284 kg a zvon sv. Cyril a Metoděj s nápisem Dědictví otců zachovej nám Pane, o váze 99 kg, dar manželů Buršíkových.
Za druhé světové války dne 9. dubna 1942 byly tři zvony opět rekvirovány pro válečné účely. Z věže byly sejmuty dva zvony z roku 1936 a jeden o váze 130 kg, takže na věži zůstal jediný a nejstarší z roku 1738. Tento zvon byl němým svědkem všech šťastných a smutných dob naší farnosti. Přečkal dvě světové války a až v roce 1954 únavou kovu a opotřebováním při opravě v Kovolitu spirálovitě pukl, takže oprava svařením nebyla možná. Byl pak přelit, aby ladil se zvony posvěcenými dne 24. října 1954 a byl dne 5. prosince 1954 posvěcen místním duchovním správcem P. Prokopem Vostálem.
Ladění nynějších zvonů je: h1 + dis2 + fis2. V současné době z věže našeho kostela svým hlasem zve k bohoslužbám farníky zvon o váze 360kg s nápisem: „Maria, Královno míru, oroduj za nás“ a jemu sekunduje zvon vážící 165kg s nápisem: „Dědictví otců zachovej nám Pane“ s obrazem sv. Cyrila a Metoděje a zvon vážící 97kg s nápisem: „Sv. Prokope, oroduj za nás“ s obrazem sv. Prokopa.
Hodiny
U příležitosti 180 výročí založení našeho kostela byly na památku tohoto výročí zakoupeny věžní hodiny. Tyto hodiny, zakoupené v roce 1956 za 32 000 Kč, byly však pro jejich technickou vadu na věž instalovány až 21. Dubna 1957.