Liturgické postoje
– k tomuto tématu se patří říci, že na bohoslužby se má chodit včas, ne až na začátek nebo po začátku, nejlépe alespoň 5-10 minut před začátkem, tato doba není určená k povídání, ale ke ztišení, k modlitbě
– věřící, kteří chodí pravidelně na bohoslužby liturgické postoje zpravidla znají
– pokud se sejdou lidé, kteří do kostela přijdou jen zřídka (např. na křtiny, svatbu, pohřeb), není se čeho obávat, kněz sám vyzve přítomné v případě potřeby ke změně postoje ( pokleknutí…)
Oblečení do kostela
Velmi pěkně vystiženo oblékání P. Stritzkem:
S létem se nám blíží i čas letní módy, chci proto připomenout hlavní zásady oblékání pro Chrám Páně, které ostatně platí po celý rok. Muž je hlavou rodiny a měl by jít tedy příkladem. Košile a slušné (dlouhé) společenské kalhoty by měly být samozřejmostí. Kaple není ani pláž, ani hřiště, čemuž by mělo odpovídat i obutí. Džíny a sportovní trika jsou vhodné na brigádu, ne však na bohoslužbu. Obepnuté (elastické) oblečení může být tolerováno při některé sportovní činnosti, ale do kostela absolutně nepatří.
__________________
vhodné:
– rukávy zakrývající ramena, pokud mají dámy ramínka provázkové, zakrýt buď šátkem nebo bolerkem
– ne velký výstřih
– ne odhalená záda
– sukně délky alespoň po kolena
– ne minisukně
– ne kraťasy
– jsou vhodnější společenské kalhoty než rifle
– je vhodnější košile než tričko
Telefon v kostele
– telefon je nejlépe nechat doma, v kostele jeho signál ruší ozvučení
– pokud telefon musíte mít u sebe, buď ho vypněte nebo alespoň vypněte zvuk
Fotografování
Vážený pane fotografe, paní fotografko!
Je pravděpodobné, že Vás požádal někdo z Vašich příbuzných či známých o službu při významné události svého života. Je pochopitelné, že dotyční touží takové okamžiky zachytit a zachovat pro budoucnost. Současná technika to umožňuje a je jistě dobré, když se věci ujme odborník. Tím asi jste. Fotografování v kostele při liturgickém obřadu však má své specifické nároky. Asi tak, jako by fotograf měl za úkol pořizovat snímky z divadelního představení. I k tomu je potřeba nabýt určité „odbornosti“, protože je zřejmé, že ne každý je současně odborníkem na liturgické obřady v kostele. Dovolte proto několik rad, jak se v liturgickém prostoru a při liturgii pohybovat, kdy fotografovat a kdy ne. (Mějme přitom třeba na mysli srovnání se zmíněným divadelním přestavením).
Liturgický prostor kostela je pro věřící něčím posvátným. Vyjadřují to uctivým, tichým chováním a náležitým společenským oblečením. Podobný postoj včetně oblečení má být vlastní i fotografu, neboť se v danou chvíli stává součásti liturgického shromáždění. Má eliminovat hlučné projevy, k čemuž patří i vypnutí mobilu!
V kostele je zvláštní prostor, nazývaný kněžiště – prostor pro kněze a ministranty kolem oltáře, kam fotograf nemá přístup (asi jako na jeviště divadla).
Hlavní je liturgický obřad a nikoliv fotograf. Měl by být tedy co nejméně nápadný, aby nerušil soustředění na liturgickém dění. Každý účastník ocení, že nebyl rušen pohybem fotografa, že mu nezabraňuje v pohledu na oltář a na dění obřadu, který právě probíhá.
K obecným zásadám by mělo patřit:
Je slušnost představit se knězi před obřadem, oznámit mu skutečnost fotografování a seznámit se přitom s průběhem obřadu
- dbát pokynů kněze nebo zodpovědného pořadatele
- zaujímat takový postoj, který nepřekáží výkonu liturgického obřadu
- fotografovat spíše ze stran a také pohyb kostelem omezit na minimum a spíše po stranách
Vhodné okamžiky jsou:
- Při příchodu k oltáři a úvodní okamžiky mše svaté (uvítání apod.)
- v době, kdy se v kostele zpívá píseň – při ní je činnost fotografa nejméně rušivá
- přinášení darů chleba a vína k oltáři
- speciální úkony obřadu, např. mazání olejem, kropení a okuřování žehnaných předmětů – tyto si nejlépe ujasnit před samotným obřadem
- při modlitbě Otčenáš
- závěrečné obřady, požehnání
Chvíle obřadu, které jsou zvláště citlivé na rušivé vlivy, jsou tyto:
- čtení Písma svatého (z Bible); o slavnostech bývají tři čtení a patří k nim také zpěv žalmu po1. čtení, který je také slovem Písma svatého; pokud fotíme osobu lektora, který přichází číst, je potřeba ji zachytit hned na začátku nebo po skončeném čtení
- kázání neboli promluva; kazatel se těžko soustředí na myšlenky, když je rušen pohybem a záblesky fotoaparátu; platí zde rada jako u lektora čtení
- ústřední okamžik mše svaté – když věřící v tichu klečí a kněz pozdvihuje hostii a kalich
- okamžik, kdy podává kněz svaté přijímání. Pro věřícího je to chvíle příliš intimní.
Prosím také nezveřejňovat fotografie památkově chráněných předmětů na internetu apod. s ohledem na jejich možné zcizení.
Budu vděčný, když přijmete tato slova s pochopením, aby i s Vaší účastí byla liturgie opravdu krásná a Vaše služba přinesla kýžené ovoce.
Mons. František Václav Lobkowicz biskup ostravsko-opavský
Zdroj: http://www.doo.cz/cs/biskupstvi